Zkušenost: Nezkoušejte všechny zaměstnance v jeden den
Vydáno na blogu Jak se žije v reklamní agentuře
V naší reklamní agentuře RobertNemec.com máme systém vzdělávání, kterým musí projít každý nový zaměstnanec. V rámci tohoto systému máme mnoho mini kurzů. Každý kurz je ukončen zkouškou.
Já mám třeba na starost všeobecné vzdělávání, v rámci kterého je kurz Co je to strategie. Vychází z klasického článku Michaela E. Portera What Is Strategy (Všichni naši zaměstnanci mají přístup k archivu Harvard Business Review).
Dnes se konala první zkouška z toho kurzu. Naši konzultanti si vylosovali pořadí a pak za mnou po jednom chodili na zkoušku. Já je půl hodiny až hodinu zkoušel. Samozřejmě dostávají známky, které si pak mohou v naší tabulce porovnávat mezi sebou.
Ptám se na otázky jako třeba:
- Co je to vlastně strategie?
- Proč nestačí být lepší než konkurence?
- Co je základem každé strategie?
- Proč je principem strategie především to, že se musíte něčeho vzdát?
- Čeho všeho se vzdal Apple z hlediska své strategie za druhé vlády Steva Jobse?
- Jaké jsou tři základní pozice při tvorbě strategie?
- Čeho se vzdala IKEA pro to, aby se stala největším prodejcem nábytku na světě?
- Kolik procent trhu by měla firma obsadit?
- Proč nestačí říci si, že se odlišíme „tak a tak“, ale proč je potřeba vymyslet strategický systém aktivit?
- Proč tyto aktivity musí být provázané?
- Proč je dobrá strategie nezkopírovatelná?
- Na jak dlouhou dobu se strategie vytváří?
- Proč se firmy bojí mít strategii?
- Proč značky, které rozvolní svoji strategii, ztrácí své zákazníky?
- Co je úkolem CEO v oblasti strategie?
Občas se chytneme nějakého příkladu a se studentem si na tabuli kreslíme systém strategických aktivit třeba pro banku, advokátní kancelář, restauraci nebo eshop. Prostě zkouška musí být praktická a pracovat s příklady, které jsou kolem nás.
Snažím se je hodně připravit na situace, se kterými se budou setkávat u klientů. Takže v reálu je to třeba tak, že když si se studentem nakreslíme systém strategických aktivit pro eshop, zeptám se jej: „A když tohle představíš nějakému generálnímu řediteli, jaký bude jeho první pocit?“
Všechno proběhlo super, známky se pohybovali od A po B- (dotyčný za mnou večer přišel, zda by mohl zkoušku opakovat).
No jo, ale: Na konci dne za mnou přiběhl náš projektový manažer (hledáme dalšího!) a povídá: „Hele, dneska byla produktivita práce u juniorů na nule. Všichni stále řešili:
- Na co se ptal?
- Jaké to bylo?
- Hele, jaké jsou ty české příklady na firmy, které změnily svůj positioning a klesly jim tržby?
- Jakou jsi dostala známku?
- Nestihl jsem si přečíst tu případovou studii na Continental Lite. Můžete mi to někdo převyprávět?
- Uff, bylo to strašné. Předložil mi nějaké pivo.
- Já zase měla ten obchod tady v tom baráku vedle.
- Já se bavil o tržnici u nás ve městě.
- Já Seznam.cz. Vůbec jsem to nevěděla.
- Kdo je další na řadě?“
No, prostě jako na typické univerzitě v době zkoušek. :-)
Jenže náš projektový manažer z toho šílel, protože junior konzultanti měli na celý dnešek naplánovou práci – ale myšlenkami byli někde jinde.
Ponaučení: Příště zkoušet konzultanty po jednom.
Komentáře