Buďte hodní a pošlete tento článek dál, prosíme:

Adresa článku bude vložena automaticky

Skvělá práce!

Článek byl odeslán

Děkuji vám.

Robert Němec, Ředitel,
agentura Robert Nemec

Strategická reklamní agentura

Proč máme strach (nejen z koronaviru) a jak sledování médií vytváří náš strach

Proč máme strach (nejen z koronaviru) a jak sledování médií vytváří náš strach

Asi mám koronavirus,“ blesklo mi hlavou. Zrovna jsem přednášel o financích v marketingu a v průběhu přednášení najednou jako by mě „polilo horko“.

„Cha, cha, to by byla sranda,“ říkal jsem si. „Píšeš o tom, jak nízká je pravděpodobnost získat koronavirus v Česku a nakonec budeš první v Česku,“ říkal jsem si tehdy.

Přesto mě zachvátila panika. I když pravděpodobnost, abych já byl „patient zero“ v Česku, byla mizivá. Jenže naše staré části mozku, které nám tak skvěle sloužily po možná až 20 milionů let, jen tak nějakou logikou neokecáte.

Snažil jsem se zachovat profesionálně, ale po dobu několika desítek sekund to bylo těžké. Jak si ukážeme níže, naše schopnost odhadovat vývoj situace je dost mizerná, takže většinou se vám budou hlavou honit příliš optimistické nebo příliš pesimistické scénáře. Mně se honily ty pesimistické.

Při nejbližší přestávce jsem si šel změřit teplotu. Nic. Ani večerní měření žádnou zvýšenou teplotu neprojevilo. Ve skutečnosti mě postihla heuristika dostupnosti. 

Co je to heuristika dostupnosti

Heuristika dostupnosti je psychický jev, který roku 1973 poprvé popsali Amos Tversky a Daniel Kahneman. Kahneman, i když je psycholog, dostal za svoji práci, jak se lidé rozhodují a jak posuzují svět kolem sebe, Nobelovu cenu za ekonomii.

Heuristika dostupnosti popisuje, že nejvíce si vybíráme v mozku k dalšímu zpracování ty informace, které jsou nejsnáze dostupné, které se nám nejsnáze vybaví.

Biologicky se dá heuristika dostupnosti vysvětlit tak, že pro mozek je samozřejmě neekonomické, aby stále propojoval všechny neurony. Nejekonomičtější je pro mozek propojit rychlým spojením ty neurony, které se v danou chvíli používají nejvíce.

I z evolučního hlediska to dává smysl. Pokud se ve vaší pravěké tlupě včera u ohně hovořilo o tom, že Kopčem umřel po snězení těch modrých bobulí, na které vaše tlupa včera narazila, a Mamutík také, bylo velmi vhodné, aby váš mozek byl plně zaměstnán tím, že modré bobule nemáte jíst.

Nemá cenu, aby vás váš mozek otravoval informacemi, že většina členů vaší tlupy umírá v průběhu let na něco úplně jiného.

V okamžiku, kdy jste v pravěku další den uviděli modré bobule nedaleko posledního tábořiště, bylo (bylo, dnes už to tak zcela neplatí) z evolučního hlediska nezbytné, aby vám mozkem blesko: „Modré bobule = Kopčem a Mamutík zemřeli!“ Že vy právě vidíte třeba borůvky a že se tedy nemusíte bát, by nebyla vhodná sázka.

Dnes, pokud by k nám dorazilo televizní vysílání od hvězdy Ikarus, že připravují útok na Zemi, všichni by hovořili o tom, jak se bránit. Že k nám světlo letí od Ikaru devět miliard let a že tedy plány na dobití Země jsou devět miliard let staré, by byl schopný brát v potaz jenom někdo. 

Protože televizní zprávy by byly plné zachycených signálů z Ikaru, kde tamější politici hovoří o tom, že „Země musí být zničena“. A my bychom se připravovali na válku s možná dávno zaniklou civilizací.

Nebo jinak: Který politik by byl ochoten riskovat, že k nám za pět let Ikarčané vážně přiletí a Země bude nepřipravena? Když nepřiletí, aspoň přezbrojíme armádu. Když přiletí, budeme se bránit a lid bude politika milovat, jaký byl prozíravý.

Kahnemam testoval i averzi ke ztrátě a já jsem jeho testy na svých přednáškách ověřoval na posluchačích. Lidé jsou extrémně motivováni, když jim řeknete, že mohou o něco přijít, ať už je to zdraví nebo peníze. Motivace získáním je třikrát slabší.

Mimochodem, že se něco podobného může stát, je popsáno v knize Věčná válka. Vzhledem k tomu, že v ní pozemšťané ani mimozemštané neovládají nadsvětelnou rychlost, v okamžiku, kdy dorazí na místo boje světelné roky daleko, je už dávno sjednáno příměří nebo jsou jejich zbraně desetiletí zastaralé.

Heuristika dostupnosti také vysvětluje, proč mají generálové tendenci připravovat se na minulou válku. Minulou válku jsou schopni si vybavit. Z té mají navíc silné emoce, protože jsou uloženy v limbickém systému, a ty pak „zaneřáďují“ paměť. 

Budoucí válku si nejsou schopni představit, ani s ní většinou nemají spojené žádné emoce.

Malinkato odbočím k limbickému systému: Protože tato část mozku tolik ovlivňuje náš strach a chování, je těžké pro nás posuzovat věci racionálně.

Pamatuji si, že když se naší reklamní agentuře nedařilo, měl jsem velký problém vyměnit větší pronájem kanceláří za menší. Bylo to racionální, ale já jsem to považoval za svoji prohru. A tak jsem se tomu emocionálně bránil. Překecat logikou emoce je extrémně těžké.

Bát se nového byla (byla!) dobrá evoluční strategie

Hominidé, což je čeleď, do které patříme, jsou zde na Zemi 20 milionů let. V průběhu těch let příroda testovala, jaké chování je pro tuto čeleď nejlepší.

Sníst každou modrou bobuli, na kterou narazíte, se ukázala jako špatná vývojová strategie. Proto se bojíme nových věcí. Nové, nevyzkoušené, nás může zabít.

Když uslyšíte v autě nový zvuk, zpozorníte, že ano? Protože nové vás může ohrozit.

Jak si ukážeme, promořenost populace virem HPV je 80 % a v USA „skoro 100 %„. Na HPV umře ročně podle WHO 311 000 lidí. Jenže to, že HPV zabíjí a jak se proti tomu bránit, víme od roku 1972. A těch 400 úmrtí v Česku nás už nevzrušuje.

Mimochodem, HPV se přenáší hlavně sexem. Takže pokud nechce náš premiér každý den vystupovat v televizi s tím, kolik dnes umřelo lidí na HPV, měl by zakázat sex. :-) Zákaz sexu HPV vyhubí.

Na koronavirus si zvykneme. Na Tchaj-wanu, kde mají zkušenost se SARS, MERS a ptáčí chřipkou, se jedná prostě o další virové onemocnění. Takže reagují klidně a na Tchaj-wanu jsou otevřeny školy.

Evropa a Amerika zatím s podobnými onemocněními nemají zkušenost. A tak se velmi bojíme.

Jak média ovlivňují naše vnímání světa

Veškerá média, od toho pravěkého ohně až sociální média, jsou velmi často postavena na informování o mimořádných událostech. Nikoho by nebavil Facebook, kde by vaši přátelé psali: „Dnes se nic nestalo.“  Nebo si představte, že sedíte už 80. den u pravěkého ohně a zase není o čem vyprávět, protože se nic neděje. :-)

Objeví-li se nějaká událost v médiích, náš mozek ji začne zpracovávat. Pokud se událost objevuje v médiích nebo třeba ve vašem okolí opakovaně, mozek si začíná budovat pamětové struktury. 

A jak objevil již roku 1885 profesor Ebbinghaus, čím častěji se o nějaké informaci bavíme, tím snáze si ji následovně vybavíme. Pokud si nějakou informaci nepřipomínáme nebo nám ji někdo (sociální média, klasická média, rodina, aplikace) nepřipomíná, tak máme stále větší problém danou informaci použít.

Třeba, myslíte si, že více lidí zemře kvůli útoku žralokem, nebo kvůli tomu, že na ně spadl na zemi nějaký kus letadla? Zkuste si na to odpovědět a pak skrolujte dolů pro odpověď.
x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

Když jsem položil tak hloupou otázku, tak je vám asi jasné, že více lidí zemře na zemi na následky toho, že na ně spadne nějaký kus letadla na letišti než po útoku žralokem. Přesto si většina lidí myslí opak.

Protože útok žralokem je dost dobré mediální téma. Kdežto banální smrt pod stojícím letadlem je banální smrt a moc se o tom psát nebude.

Nebo věděli jste, že pády zabily v roce 2015 597 Čechů? Z toho pád z postele má na svědomí šest mrtvých.

Představte si, že by vláda každých 12 hodin pořádala tiskovou konferenci, kolik lidí zahynulo díky pádu. Jak bychom se najednou začali pád pádů!

Utonutí mělo na svědomí 166 mrtvých. Zakáže snad vláda koupání? Ano, myslím včetně koupání ve vaně. Ve vaně se za rok utopí 16 lidí.

Navíc mnoho chování se šíří řetězově. Protože lidé kolem vás spí na postelích, okoukáte chování od nich a díky tomu vám hrozí smrt pádem z postele. Kdyby lidé kolem vás začali spát na zemi, bude velká pravděpodobnost, že se vzdáte postele také a ušetříme šest životů za rok.

O normální, banální chřipce nebo pádech z postele, stejně jako o horších onemocněních se moc nepíše a nediskutuje. Když tedy spojíme heuristiku dostupnosti a efekt nadměrné sebedůvěry (o tom si povíme níže), není divu, že jsem se bál, že mám koronavirus COVID-19.

Jiný příklad: Většina z  nás někdy v životě chytne virus HPV (HPV, nikoli HIV). Státní zdravotní ústav uvádí, že ji má 80 % populace. Většina z nás si toho nevšimne.

Na rakovinu způsobenou HPV virem umře ročně 311 000 lidí. I kdyby na COVID-19 zemřelo 40 000 lidí (10x více než dosud), co je to v porovnání s HPV? Nebo s 770 000 mrtvými díky viru HIV? Jenže o virech HPV a HIV se a) tolik nemluví, b) už jsme se s nimi naučili žít.

Podívejte se na níže uvedenou tabulku, která srovnává počty denních úmrtí na nemoci a zmínky v médiích (zdroj):

Dostaneme se k tomu, že Tchaj-wan leží vedle Číny a stejně tam mají takřka dva měsíce po vypuknutí nákazy pouhých 53 nakažených. A samozřejmě vše funguje, včetně škol.

Nejenom, že dobře okamžitě zareagovali, ale také mají zkušenost se SARS, MERS a prasečí chřipkou. Takže obyvatelstvo ani vláda „neplaší“, ale reaguje podle předem sepsaných pravidel. Pro tchajwanskou vládu není potenciální epidemie něco, co vidí jenom ve zprávách. Je to něco, co je ohrožuje každých pět let. Takže si na to už přivykli.

Obyvatelé Tchaj-peje 25. ledna 2020. Bylo jim doporučeno, ať nosí roušky.
Zdroj: f999999_key, CC0.10 UPDD

Heuristika dostupnosti se samozřejmě používá hodně v reklamě a marketingu. I když zde používáme spíše pojem efekt pouhého vystavení.

Efekt pouhého vystavení znamená, že vám reklamní agentura jako je ta naše stále dokola ukazuje jméno nějakého našeho klienta. Tím budujeme paměťové struktury ve vašich mozcích. Až budete potřebovat něco koupit, vybaví se vám snáze značka, kterou vám stále dokola připomínáme.

„Pozemšťánééééé…..“

Jak Itálie ochromila Česko

Jak jsme si tedy řekli, čím snadněji jsme si schopni vybavit důsledky nějakého jevu, tím více s tím jevem kalkulujeme ve svém uvažování o světě. 

Pokud nás média (včetně sociálních, kam počítám i různé messengery), krmí od rána do večera zprávami z ochromené Itálie, jsme schopni si tyto informace snadno vybavit, jak jsme si řekli u profesora Ebbinghause. K snadnosti vybavení přispívá to, že do Itálie mnoho z nás jezdí nebo jí italské potraviny.

Kahneman ve svém díle ukazuje, že pro vybavenost je důležitá i vizuální vybavitelnost.

Takže samozřejmě vidíme v médiích obrázky a videa hrůzy z Itálie a Číny.

Že v dalších 41 (kromě Itálie, Španělska a Francie) evropských státech probíhá koronavirus COVID-19 relativně v pohodě, se nedozvídáme. Není to zajímavé téma.

Navíc bylo mnohokráto popsáno, že média (stále upozorňuji, že média nejsou jen ta klasická, ale i sociální nebo vaše firemní kuchyňka) více informují o blízkých událostech, než o těch vzdálených.

Kdyby bylo v Íránu 10x tolik mrtvých co nyní, moc nás to nevzruší. Ale Itálie ano. Je to blízko. Mnoho z nás ji zná. Dokáže si to tam představit. A ta představa nás děsí, protože se nás dotýká.

Heuristika dostupnosti ale postihuje celý svět. Kvůli tomu, že o koronaviru informují média od rána do večera, panikaří celý svět.

Kvůli genocidě ve Rvandě zemřelo půl milionu až milion lidí. Šílel kvůli tomu svět? Moc ne. Příliš se totiž o tom nepsalo. A ani si vlastně nějakou genocidu, navíc někde v Africe, nedokážeme představit.

Ostatně, z hlediska evoluce také bylo důležitější zjištění o těch modrých bobulí u vašeho tábořiště, než co trápí nějakou jinou tlupu kdesi daleko za horami.

Jinak řečeno: Proč by vás vůbec v pravěku mělo zajímat, na co umírají tlupy na jiném kontinentě? Vy jste měli problém přežít na vašem místě.

Jak heuristika dostupnosti postihuje i velmi inteligentní lidi

Heuristika dostupnosti postihuje všechny, nezávisle na inteligenci. Snadno ji dostanu i já, i když o ní vím. Možná někdy v budoucnosti bude považována za vyhynulý psychický jev, ale až do nedávné doby se nám v evoluci vyplácela.

Jeden z bývalých klientů naší strategické reklamní agentury RobertNemec.com byl velmi chytrý inženýr, který se pustil do módního průmyslu a vlastnil jednu módní značku.

„Co kdybychom spustili propagaci na Instagramu?“ řekl nám na jedné schůzce, myslím, že to bylo v roce 2015. Dostávaly se k němu totiž informace o tom, jak jiné módní značky vydělávají na Instagramu. A také se mohl snadno podívat na konkurenci na Instagramu. A mohl si vizualizovat vlastní účet na Instagramu.

K heuristice dostupnosti patří i to, že více používáte informace, které jsou snadno dostupné. Uvažovat nad tím, že Kopčem a Mamutík možná zemřeli na něco jiného než modré bobule, by bylo nebezpečné. A ostatně, ani jste po miliony let neměli nástroje, jak to zjistit.

(Mimochodem, všimněte si, že v tomto článku používám známé jména z knihy Lovci mamutů. Protože je možná znáte, snáze se vám vybaví pravěké prostředí, než kdybych vám popisoval pravěk jenom obecně.)

„Vladimíre,“ povídal majiteli módní značky můj kolega. „Vaše retence je 13 %. Heuréka je plná stížnosti na to, že doba dodání z vašeho e-shopu je devět dní, že zboží přichází poškozené a špinavé a že vaše zákaznická linka komunikuje sice plynulou ruštinou, ale za to mizernou češtinou. Co kdybychom nejprve řešili tyto problémy a až pak nějaký Instagram?“

Žádný z jeho podřízených mu nereportoval data o retenci nebo o nespokojenosti zákazníků, na to musela přijít naše reklamní agentura RobertNemec.com.

Ředitelka jeho firmy, kterou si najal, se vzhledem ke svému předchozímu působení sice skvěle věnovala módě, ale nikoli řízení procesů ve firmě.

K Vladimírovi se tak vůbec nedostaly informace o tom, že jeho firma je v problémech.

U běžných lidí je to podobné. Čteme si snad denně v médiích a diskutujeme o tom, že v roce 2015 umřelo na nemoci oběhové soustavy („infarkt“) 50 969 lidí? Tato informace se k nám nedostává, stejně jako k panu majiteli informace o nespokojených zákaznících.

Přesto, jak udává Státní zdravotní ústav: „V aktuální chřipkové sezoně (2019/2020) bylo do minulého pátku, tj. 6. 3. 2020, hlášeno celkem 267 klinicky závažných případů chřipkové infekce vyžadující hospitalizaci v režimu intenzivní péče, z nichž 55 osob infekci podlehlo… Podrobná data o úmrtích mají navíc značné zpoždění, údaje za loňský rok budou dostupná až v létě roku následujícího.“

„Prosté podávání informací o tom, kolik lidí kde zemřelo či se nakazilo, musí zákonitě vést k tomu, že se v populaci nezvyklé na podobné zprávy začne šířit panika a strach,“ píše Josef Veselka, přednosta přednosta Kardiologické kliniky FN Motol a 2. LF UK.

„Navíc je potřeba uklidnit lidi, protože koronavirus vyvolal neskutečnou paniku,“ uvádí Petr Husa, přednosta Kliniky infekčních chorob Fakultní nemocnice Brno. A pan doktor dodává: „Ani v Rakousku nevidím problém. Sám jsem tam byl lyžovat před měsícem a pojedu znovu. Nevidím v tom problém.“

„Varianta promoření 30 až 40 procent populace v krátkém čase je v tuto chvíli nepravděpodobná… Zda přitom u nás půjde jen o stovky nemocných, či spíše o tisíce a desetitisíce, se teprve ukáže… Běžná každoroční chřipková epidemie, pokud je rozsáhlejší, snižuje HDP o jedno až dvě procenta…

Chápu, že mnoho lidí se děsí závažného průběhu a úmrtí, to je přirozená reakce, ale musíme brát v úvahu i pacienty, kteří se uzdravili, již více než polovina čínských případů jsou právě takoví,“ říká epidemiolog Jan Kynčla ze Státního zdravotnického ústavu v rozhovoru, který si rozhodně doporučuji přečíst.

Lidé si myslí, že dokáží zhodnocovat a ovládat jevy

Kahneman ve svém veledíle Myšlení, rychlé a pomalé ukazuje své studie na burzovních makléřích. Vzhledem k tomu, že ekonomika je extrémně složitý ekosystém, není v silách žádného člověka být schopen dlouhodobě předpovídat, jak se budou které akcie vyvíjet.

Kahneman ukázal, že burzovní makléři, kteří si nejsou jistí výsledkem, dosahují mnohem lepších výsledků, než ti, kteří si myslí, že ví, jakým směrem se akcie pohnou.

Pro praktický život je to strašné zjištění. Chcete snad, aby vám lékař řekl, „že si není tak úplně jistý, co vám vlastně je a jak to vyléčit.“? Ne, vy chcete jasné informace a jasný postup. Jinak půjdete k někomu, kdo vám dá jasný návod, i kdyby to byla sebevětší blbost.

Jenže lidské tělo, nemoci, ekonomika, ekologie nebo společnost jsou extrémně složité systémy. Naše hodnocení situace ovlivňuje efekt nazvaný „efekt nadměrné sebedůvěry“. Ten ukazuje, že lidé důvěřují vlastním úsudkům více, než jaká je skutečná přesnost těchto úsudků. Bohužel, čím více důvěřujeme vlastním úsudkům, tím méně přesné jsou.

Efekt nadměrné sebedůvěry vysvětluje to, proč někteří odhadují, že se svět díky koronaviru řítí do katastrofy a další to zase zlehčují.

Proč děláme neúčinné akce

Jedním z důvodů, proč děláme naprosto neúčinné nebo jen málo účinné akce a proč si vysvětlujeme věci úplně špatně, je efekt „vysvětlení záměnou“. Vážně nevíte, co zabilo Kopčema a Mamutíka. Ale oba dva snědli modré bobule! Takže to musí být bobule! Že to mohlo být něco jiného nemáte šanci zjistit.

Navíc to vysvětlení bude fungovat: Nebudete jíst neznámé modré bobule a je větší pravděpodobnost, že přežijete. Sice se ochudíte o borůvky, ale co.

Vysvětlení záměnou znamená, že jevy vysvětlujeme podle jiných jevů – a většinou úplně špatně.

Podívejte na následující tabulku, kde jsem sestavil šíření koronaviru v Evropě podle data prvního objevení. Data jsou z Wikipedie k 11. březnu 2020.

Země Datum první nákazy Počet nakažených celkem Počet mrtvých celkem Aktuální smrtnost Počet nakažených/počet obyvatel
Francie 24. ledna 2,281 48 2,1 % 0,003 %
Německo 27. ledna 1,908 3 0,1 % 0,002 %
Finsko 29. ledna 59 0 0 % 0,001 %
Itálie 31. ledna 12,462 827 6,7 % 0,02 %
Rusko 31. ledna 20 0 0 % 0,00001 %
Španělsko 31. ledna 2,222 54 2,4 % 0,004 %
Švédsko 31. ledna 500 1 0,2 0,004 %
Velká Británie 31. ledna 460 6 1,3 % 0,0007 %
Belgie 4. února 314 3 1 % 0,003 %

Jak vidíte, když převedete smrtnost nebo prevalenci na procenta, objevíte extrémní rozdíly mezi jednotlivými zeměmi.

Pokud z toho uděláte průměr, jenom zastřete realitu.

Proč: Protože třeba Itálie a Rusko jsou naprosto rozdílné systémy:

Průměrný věk mrtvých z koronaviru v Itálii je 81 let. Průměrný věk dožití v Itálii je 82,5 roku. Itálie má nejstarší populaci v Evropě.

Navíc Italové, stejně jako Španělé a Francouzi se mezi sebou mnohem více stýkají, druží se, velmi cestují, chodí na akce a při každé setkání se „zuřivě zlíbají„, muži i ženy. Opravdu se divíte, že zrovna v Itálii, Španělsku a Francii se koronavirus tak rychle přenáší?

Jenže my máme tendenci vysvětlovat celý koronavirus na příkladu Itálie. A nebereme v potaz třeba Rusko nebo Německo.

Všimněte si třeba tohoto grafu (zdroj). Různé země vykazují různé chování. Ale my tak toužíme po nějaké zjednošující logice, která by dokázala všechno vysvětlit!

Tchaj-wan má 49 případů koronaviru, i když je vedle Číny:

Jednoduše zakázali cestování z Číny, Hong Kongu a Macaa, okamžitě zakázali export roušek, lidé začali nosit roušky a důsledně a rychle kontrolují každého, kdo přijíždí do Tchaj-wanu a jsou důslední v karanténě. Virus je tak doslova pod kontrolou.

Zavedli to rychle a klidně a dnes mají polovinu případů než Česko.

Poslanec Bohuslav Svoboda (ODS) se již 28. ledna 2020 dotazoval vlády, jak je připravena na koronavirus. Nejsem expert na epidemologii, takže se mohu mýlit. Ale možná by stačilo už tehdy zakázat přicestovat lidem z postižených oblastí, případně je doprovodit ihned z hranic do domácí karantény, organizovat distribuci roušek a důsledně kontrolovat všechny příchozí. Stejně jako na Tchaj-wanu.

Ale znáte to, efekt nadměrné sebedůvěry:

Zde je vývoj koronaviru v Singapuru. Opět jiný průběh:

Jak vidíte, každý systém, v tomto případě je systémem země, je úplně jiný. Proto je mylné dělat předpovědi na základě jiných systémů.

Každý systém (= země) si zaslouží vlastní zhodnocení (zdroj obrázku).

Což je pěkná akademická poučka. V reálu ale samozřejmě politici a businessmeni chtějí nějakou předpověď, jak se ty křivky budou vyvíjet dál. Ale ty předpovědi jsou extrémně složité – a stejně se většinou „sekneme“.

Proč se bojíme?

Už dříve jsem popsal 18 důvodů, proč máme strach z koronaviru. Stačí si to znovu přečíst.

Jedním z důvodů našeho strachu je, že koronavirus je neviditelný a nevidíte, že na vás třeba útočí. Je to jako ve správném hororu: zlo je neviditelné a vy nevíte, kde se skrývá.

Strach z neznámého je tak silný proto, protože nevíme, jak se s tím vyrovnat. Představte si, že si vás šéf nebo klient pozve na okamžitou schůzku. „Čeho se bude schůzka týkat?“ zeptáte se. „To se dozvíte až na místě,“ odpoví.

Čím větší je pravděpodobnost, že víte o něčem, čeho byste se měli bát, tím větší je pravděpodobnost, že se schůzky, jejíž obsah neznáte, budete bát. Heuristika dostupnosti funguje všude.

Bojím se i já? Jasně! Heuristika dostupnosti je tak silná, že i já si měřím denně teplotu. Jak jsem již vysvětlil v jiném článku, lidé rádi dělají věci, u kterých nemohou mnoho ztratit. Co mohu ztratit změřením? Takže je velmi pravděpodobné, že se najednou budete pozorovat mnohem úzkostlivěji než běžně.

Když se opět vrátíme k Tchaj-wanu: Vzhledem k tomu, že jsou ohroženi každých pět let, už si zvykli. U nás lidé nebyli na něco takového zvyklí, a tak jsou vyděšení.

Proč nás politici straší

Zde musíme rozlišovat. Navíc, motivace politiků, stejně jako každého z nás je velmi komplikovaná. Takže v tom, co politici dělají, se mohou mísit desítky faktorů:

Lidé jsou obecně velmi líní. A jak jsme si řekli, protože mnozí nedokáží mít správný odhad, tak někteří věci zlehčují.

Dnes jsem potkal pět lidí, kteří kašlali! Asi neměli koronavirus COVID-19, ale nachlazení nebo něco s krkem nebo prudůškami měli něco velmi pravděpodobně. Takže občas musíte lidi trochu vystrašit, aby začali něco dělat.

V naší reklamní agentuře RobertNemec.com máme už léta pravidla, že když jste nemocní, musíte zůstat doma a basta fidli (podívejte se na naše pravidla zde).

O těch pravidlech hovořím každou chvíli, naposledy v pondělí na celofiremní poradě (toto píši ve středu). Dnes jsem potkal kašlající kolegyni. „To nic není,“ tvrdila mi. I když jim stále dokola říkám, že nemocní nemají chodit do práce.

Poslal jsem jí domů.

Když byla vyhlášena vládní karanténa pro navrátivší se z Rakouska, tak se mnou jedna kolegyně přela, zda-li ji opravdu musí dodržovat! Na Tchaj-wanu nikdo nepanikaří, ale karenténa je bezpodmínečně dodržována.

Jak jsme si řekli, pro lidi je velmi těžké reálně zhodnotit jakoukoli situaci. Buďto budou přehánět, nebo to podceňovat.

Takže jako politik můžete říci, že koronavirus nakazí 70 % obyvatel. To přiměje lidi chovat se konečně rozumně.

Navíc nic neriskujete. Pokud bude mít koronavirus 70 % obyvatel, můžete říci, že jste to odhadli správně. Pokud ne, řeknete, že lidé se začali chovat zodpovědně a/nebo zafungovala vládní opatření. A že na tom máte zásluhu a jste schopný politik.

Představte si opačnou situaci: Politik řekne, „že to bude v pohodě“ – a pak ta situace v pohodě není. Politik riskuje odvolání, protože „podcenil situaci“. Proto politici, ale třeba i firmy, raději v případě krize (mírně) přehání – protože je menší riziko ztráty, než kdyby podcenili situaci.

Navíc někteří politici si chtějí užít moci a/nebo se předvést. Ti pak budou zavádět obří krizová opatření, která jsou naprosto zbytečná.

Nebo si snad myslíte, že některý politik nebude chtít vyzkoušet si svoji moc v plné síle, když má tu možnost? Myslíte si, že nechce jednou v důchodu vzpomínat na „Hele, jednou jsem na pár týdnů vypnul celou zemi. To vám byla akce…“?

Ale zpátky jsme u heuristiky dostupnosti: Voliči o tom hovoří, takže politici to musí řešit. Politici to řeší, takže voliči o tom hovoří. Spirála se roztáčí.

Chcete-li se podívat, jak vypadá zodpovědný politický přístup, pusťte si dnešní prohlášení premiéra Singapuru (v angličtině, s titulky). Uklidňuje. Vysvětluje. Nabádá.

Singapuru má aktuálně 187 případů COVID-19, ale nezavedl tak drastická opatření, jako Česko. Světová zdravotnická organizace ocenila Singapur jako nejlepší v boji s koronavirem COVID-19.

Co teď, prakticky:

  1. Asi vám nemusím říkat, že si máte mýt ruce a když máte příznaky nemoci, zůstat doma a/nebo zavolat lékaři.
  2. Je ale vhodné věnovat se koronaviru nyní méně, než se aktuálně děje. Což se samozřejmě snadno řekne, těžko dělá. Na duševní poruchy zahynulo v roce 2015 1 491 Čechů. Bojím se, aby to číslo kvůli panice nevzrostlo. Zde je důkaz, že lidé budou možná umírat na strach z koronaviru.
  3. Nemyslete si, že víte, jak funguje koronavirus v Itálii. Já to také nevím.
  4. Nebuďte fascinováni Itálií. Podívejte se na jiné země. 
  5. Šiřte kritický rozum a sdílejte tento článek, prosím.

Úvodní foto: By https://www.scientificanimations.comhttps://www.scientificanimations.com/wiki-images/, CC BY-SA 4.0, Link

Robert Němec

Robert Němec

Robert je CEO. Vymýšlím a pracuji na tom, aby se naši klienti dostali a udrželi mezi první čtyřkou na trhu.

LinkedIn | @Robert_Nemec

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Podívejte se, jak vám pomůžeme vydělat více peněz ->

Už jen krůček a pomůžeme vám vydělávat.

Domluvit konzultaci

Chcete být chytřejší?

Vyplňte prosím svojí pracovní e-mailovou adresu a my vám každé dva týdny pošleme newsletter s tím nejlepším obsahem.