Uděláme-li na Stanfordu chybu, křičíme „Juhů!“ – a jaký to má vliv na chybovost

Vydáno 16. července 2014 na blogu Podnikání

Vlastní zkušenost: Můžete-li dělat chyby, jste úspěšnější.

Dnes jsme měli na Stanfordu zvláštní cvičení, které nám ukázalo, jaký vliv má ocenění na naše tělo – a naopak.

Nejprve nám učitelka ukázala, jaké postoje mají lidé, když selžou. Jakoby se schoulí, trestají se sami, aby je náhodou netrestali ostatní (více ve videu níže). A když jste naopak úspěšní, vaše tělo se chová jinak (nadme se, má chuť vyskočit, zabírá více prostoru).

Paradoxně se ale nejedná o jednosměrnou kauzalitu. Tedy jsme šťastní => máme šťastný postoj (držení těla, gesta). Ale funguje to i obráceně: Když máte šťastný postoj, pak se cítíte šťastně.

Vědci zjistili, že stačí dvě minuty, kdy na povel přejdete z normálního postoje (držení těla) do dominantního (ukázky ve videu níže), začne vaše tělo ylučovat o 20 % více testosteronu. Přejdete-li na povel z normálního postoje do submisivního postoje/držení těla (schoulíte se, sklopíte hlavu), začnete vylučovat o 10 % méně testosteronu.

Zdroj: Amy Cuddy: Your body language shapes who you are

Naše praktické cvičení

Následovalo cvičení, kde jsme měli ve dvojicích podle složitého vzorce tleskat, dupat nebo luskat prsty. Dělali jsme to pomalu a s množstvím chyb.

Pak nám učitelka ukázala, že vždy, když uděláme chybu, máme vyskočit (stáli jsme) a radostně vykřiknout: „Juhů!“

Najednou se množství selhání prudce snížilo. Nebyli jsme stresováni tím, že budeme vypadat blbě ani nedostaneme mentální trest (že bychom zaujali omluvný postoj. jako když přijdete někam pozdě a ještě nemáte sebou to, co byste měli mít), když uděláme chybu.

Nebudeme se trestat sami, ani nás nebude trestat nikdo jiný. Když radostně křičíte „Juhů“, alespoň v americké kultuře je to znak štěstí a vy i ostatní se na to těšíte.

Následně se měl šťastný prožitek z chyby ještě prohloubit. Učitelka nás instruovala, že když jeden z nás udělá chybu, oba dva vyskočí a zavýskají si: „Juhů!“. Takže nyní se v podstatě těšíte (v dobrém slova smyslu) na to, že uděláte chybu vy nebo váš partner.

(A teď si vezměte, že takhle Stanford vychovává podnikatele a manažery: Je úplně v pohodě, když vy nebo někdo jiný selže.“ Jaký dopad to asi má na místní kulturu?

Stanford třeba – až na výjimky – neznámkuje předměty. Což mě trochu rozesmutnilo, protože jsem se těšil, jak si nahrabu nějaká áčka. :-))

Množství chyb nyní kleslo skoro na nulu.

Tempo, ve kterém jsme se měli rozhodovat, co a v jakém pořadí uděláme, přitom stále stoupalo.

Jenže najednou jsme nebyli nijak paralyzováni. Buďto jsme dělali správně cvičení – nebo jsme výskali. Nemáte žádný stres.

Kdybychom ale nebyli uvolnění a mysleli si „jé, to je pakárna“ nebo „to mě nebaví“, myslím si, že by to nefungovalo.

To, že naše viditelné já ovlivňuje naši mysli, bylo dokázáno v mnoha jiných výzkumech. Např. tento výzkum publikovaný na New York Times hovoří o tom, že to, jaké máte na sobě oblečení, ovlivňuje nejvíce vás samotné.

A nyní se můžete podívat na 20 minutovou TED přednášku o tom, jak postoj vašeho těla ovlivňuje to, jak se cítíte:

P. S. Na jiné hodině nám jiná učitelka předvedla trik s tužkou zmíněný ve videu: Zkuste si dát tužku mezi zuby. Tím si vyvoláte úsměv. A nyní byste se museli hodně snažit, abyste zůstali smutní.

Foto: Main Squad, Stanford – Robert Němec