Buďte hodní a pošlete tento článek dál, prosíme:

Adresa článku bude vložena automaticky

Skvělá práce!

Článek byl odeslán

Děkuji vám.

Robert Le Veneur (Němec), Ředitel,
agentura Robert Nemec

Strategická reklamní agentura

Proč „99,9 %“ lidí chápe špatně pojem „inteligence“ a testy IQ

Proč „99,9 %“ lidí chápe špatně pojem „inteligence“ a testy IQ

Protože jsou zblblí různými „testy“ IQ.

Na LinkedInu jsem napsal, že u každého kandidáta do naší reklamní agentury RobertNemec.com testuji, zda-li má vyšší IQ než současní kolegové. Snažím se totiž, abychom byli stále chytřejší firma.

Zjistil jsem ale, ale že většině lidí („99,9 %“) nebylo na škole pořádně vysvětleno, co to vlastně ta inteligence je. A tak jsem se jako absolvent psychologie rozhodl sepsat tento článek.

Inteligence není pravděpodobně to, co si myslíte

Už autor první IQ testu, Alfred Binet, upozorňoval na to, že inteligence se nedá změřit pomocí jednoho čísla a už vůbec ne snadno. Ale klient, francouzská vláda, potřebovala rychle otestovat všechny žáky ve Francii kvůli změně zákona a rozdělit je na ty, kteří budou potřebovat pedagogickou pomoc a na ty, kteří ne – a tak holt musel pan Binet něco vymyslet.

U jiného z prvních IQ testů, Army Alfa a Beta, zase potřebovala americká armáda, která právě vstoupila do první světové války, rychle otestovat 1,5 milionu vojáků, kdo se hodí na důstojníka a kdo ne.

A tyto požadavky na zjištění inteligence se táhnout s inteligencí v podstatě doteď: Lidé si myslí, že je to „jedno číslo, které se dá snadno zjistit“. Ve skutečnosti je to „více čísel, která se dají zjistit těžko“.

Proč? Protože asi nejrozšířenější definicí inteligence je, že „inteligence je schopnost překonávat obtíže v nových situacích“ (E. Claparéde a W. Stern in M. Nakonečný: Encyklopedie obecné psychologie, 1997).

David Wechsler, autor jednoho ze dvou nejrozšířenějších reálných testů IQ současnosti, definoval inteligenci jako „souhrnná nebo celková schopnost jednotlivce jednat účelně, myslet racionálně a účinně jednat se svým okolím„.

Někteří vědci navrhli třeba tuto definici: „Velmi široká mentální kapacita, která, kromě jiného, zahrnuje schopnost usuzovat, plánovat, řešit problémy, myslet abstraktně, chápat komplexní ideje, rychle se učit a učit se ze zkušenosti. Není to jenom učení se z knih, úzká akademická schopnost nebo schopnost obstát v testu inteligence. Spíše to reflektuje širokou a hlubokou schopnost porozumět světu kolem nás – chápat jej, dávat „věcem smysl“ a přijít na to, co je potřeba udělat.“

Ačkoli neexistuje jednotná definice inteligence, projevuje se inteligence např. v těch úkolech:

  1. najít si dobrého manžela/manželku (pokud to děláte poprvé a zároveň jsou všechny ostatní podmínky stejné – což nikdy nejsou),
  2. postavit továrnu (pokud jste nikdy před tím továrnu nestavěli),
  3. naučit se používat příklepovou vrtačku,
  4. domluvit mezistátní obchodní smlouvu (pokud to neděláte obden),
  5. vyřešit stávku zaměstnanců (pokud nejste profesionální vyjednávač),
  6. přimět děti uklidit si pokojíček (pokud s tím mají problém),
  7. zatančit si (nejste-li robot, který tančí stále stejně).

Někteří psychologové se snaží tyto různé druhy inteligence podchytit. Třeba J. P. Guilford definoval 160 druhů inteligence.

Takže ano, existuje třeba i taneční inteligence (zde a zde). Taneční inteligenci projevujete zaprvé při učení se tanečních kroků. Ale i při tanci, protože prostředí na parketě je každou sekundu stále nové a vy musíte při tanci při každém kroku řešit stále nové problémy.

No jo, ale testujte si, dopředu, jak bude kdo dobrý politik, rodič, vyjednávač nebo tanečník!

Dá se tedy inteligence testovat, nebo ne?

Částečně.

A to právě proto, že inteligence znamená nejen „řešení problémů“, ale i „účelné jednání“ (ibid.).

Jak?

  1. Pomocí korelace měřených faktorů s neměřenými faktory,
  2. tím, že se v testech nezaměříme jenom na abstraktní inteligenci (to, co si většina lidí představí pod pojmem „inteligence“), ale i na konkrétní a sociální inteligenci,
  3. že to bude složité (= drahé a dlouhé).

Masové testy IQ ale měří jenom výsek inteligence a jsou tak špatným indikátorem. Třeba Mensa není společenství lidí s vysokou inteligencí, ale společenství lidí s vysokou inteligencí určitého druhu.

Vy, čtenáři tohoto článku, už nyní víte, že existuje mnoho druhů inteligence a rozhodně to není jenom skládání nějakého obrazce, jako je třeba níže.

Ale zpět k testování. Reálné testy IQ, jako třeba Wechslerova inteligenční škála pro dospělé nebo Stanford-Binetův test, jsou pro veřejnost takřka nedostupné. Používají se v individuálním poradenství a na diagnostiku. Třeba potřebujete korelovat tanec, IQ a Alzeimerovu chorobu.

Důvodem „utajení“ je, že vytvořit takovýto test je extrémně náročné a drahé. Kdyby lidé věděli, co v testu je, mohli by se na něj připravit.

Hlavně někteří rodiče jsou v tomto „šílení“. Účelem klasického IQ testu je zjistit objektivní skutečnost. Stejně jako to dělá třeba teploměr s tělesnou teplotou.

Jenže místo toho, aby si rodiče zjistili, že „náš syn má teplotu 38 stupňů,“ učí dítě zacházet s teploměrem tak, aby naměřil u dítěte 37 stupňů. Proto psychologové nechtějí, aby se příliš vědělo, jak jejich testy fungují.

Samozřejmě, že škola nebere děti s teplotou nad 37 stupňů. Ale reálné IQ testy jsou vytvářeny pro pomoc, ne pro rozdělování na „chytré a blbé“ nebo pro ukojení vlastního ega.

Navíc každý test používá jinou škálu, takže 120 bodů v jednom testu znamená něco jiného než 120 bodů v jiném. Znovu opakuji, že reálný test IQ je používán hlavně na individuální diagnostiku nebo výzkumy. Takže musíte vědět, proč chcete použít Kaufmanův test oproti třeba Woodcock–Johnsonsově testu.

Každý test také musí být adaptován na příslušnou zemi.

Proč:

  1. Na různých místech potřebujete různé druhy inteligence. Indián v pralese potřebuje řešit jiné věci než Čech v Praze.
  2. V různých situacích potřebujete různé inteligence. Jiný problém řešíte v práci, jiný doma. Jenom opakuji, že inteligence znamená „schopnost účelně řešit nové problémy“.
  3. V různých časech potřebujete různé druhy inteligence. Čech v 80. letech potřebuje řešit jiné věci než Čech v roce 2017.

Problematické také je, že se dá měřit fluidní („vrozená“ schopnost vnímat svět a vztahy v něm) a krystalická („získané“ schopnosti a znalosti) inteligence, g-faktor (všeobecná inteligence), s-faktory (speficické inteligence) atd.

Jenže lidé mají prostě rádi, když se mohou chlubit nějakým jedním číslem, které je všeobecně uznáváno. :-( I když je k ničemu.

Proč se používají masové testy IQ?

  1. Protože výsledky partikulárních inteligencí mezi sebou korelují. Samozřejmě, že ne na 1.00, ale lepší něco, než-li nic.
  2. Protože je to levné a rychlé.
  3. Protože je to jednoznačné.
  4. K vyhodnocení reálného testu IQ potřebujete psychologa. Ne „dohled psychologa“, ale „vyhodnocení od psychologa“. Což je v masovém měřítku nerealizovatelné. Potřebujete něco, co půjde dělat automaticky.

Bylo by samozřejmě ideální dělat pořádné, „velké“ testy, které by třeba byly přizpůsobovány konkrétní škole. Takže místo jednoho testu obecných studijních předpokladů by bylo něco na míru každé fakultě. Jenže:

  1. Zabralo by to neskutečné množství času na přípravu, test i vyhodnocení. Test od Mensy trvá 40 minut, test obecných studijních předpokladů (OSP) 110 minut, test studijních předpokladů (TSP) 100 minut. GMAT, což je výjimečně kvalitní test na MBA školy, trvá skoro čtyři hodiny. Stanford-Binetův test může zabrat i dvě a půl hodiny. U Wechslerova testu trvají základní subtesty 60 až 90 minut, v některých případech, nebo kdybychom chtěli přidat rozšířené okruhy, to bude mnohem více.
  2. Bylo by to drahé. GMAT, což je v podstatě test businessové inteligence, stojí 250 dolarů (5 846 Kč). OSP stojí 460 Kč, test Mensy 290 Kč.
  3. Ale co je asi nejdůležitější: takovýto ideální test inteligence vám nedokáže říci „tento člověk/student/uchazeč je jednoznačně lepší a tento horší“. Což je přesně to, co všichni zadavatelé masových IQ testů chtějí.

Řekněme, že máme dva uchazeče. Měříme šest specifických druhů inteligence u krystalické a fluidní inteligence. Řekněme, že to jsme schopni změřit.

Takže nám vyjde takovýto výsledek:

No jo. Ale kdo z nich je lepší a kdo horší? Koho z nich tedy přijmout?

Existuje řešení?

Ano.

Zaprvé, musíte vědět, co chcete testem zjistit. Univerzální test IQ zatím ještě nikdo nevymyslel, nemluvě o tom, že by trval asi několik dní.

Zadruhé, když už tak strašně moc chcete znát jedno číslo, použijte nějaký test, který se zaměřuje na co nejširší pojetí inteligence. Nejsem odborník na psychometrii, takže vám nedokáži říci, kdy je lepší použít test Kaufmanna, kdy Reynoldse, kdy Woodcock-Johnsona, kdy Stanford-Binetův, kdy Wechslerův test a kdy něco jiného. Nicméně zde máte velmi dobré porovnání validity a reliability některých základních testů IQ.

Za třetí, je třeba přestat ztotožňovat inteligenci s jedním číslem. Zde bychom si sice mohli povídat o g-faktoru a s-faktorech u inteligence, ale to bychom zabředávali.

Za čtvrté, nejlepší jsou speciální testy, které ověřují to, co potřebujete změřit.

Jak už jsem zmínil, takovým příkladem je třeba GMAT, který hodnotí inteligenci pro byznysové prostředí. Trvá tři a půl hodiny (plus 8 + 8 minut na přestávku) a stojí 250 dolarů.

A tím se dostáváme k otázce, zda hodnotit inteligenci u uchazečů o zaměstnání.

Má cenu testovat inteligenci při pohovorech do zaměstnání?

Ano.

V naší reklamní agentuře RobertNemec.com testuji při všech pohovorech inteligenci. Ale nejsou to žádné kolečka a čtverečky.

Znovu opakuji, inteligence znamená umět řešit nové problémy.

Takže jsme si velmi pečlivě vydefinovali problémy/oblasti, se kterými se budou lidé u nás setkávat. Jiné problémy bude řešit account manager a jiné třeba grafik. Takže máme čtyři obecné oblasti pro všechny a pak vždy podle pozice oblasti specifické.

A pak zadávám kandidátům, jak by tyto problémy řešili.

Protože chci zvyšovat úroveň inteligence v naší reklamní agentuře, zkoumám, zda kandidát řeší zadání v daných oblastech lépe než předchozí uchazeči.

Výsledkem není nějaké „jedno číslo“. Je to komplexní zhodnocení. Jak to konkrétně děláme, je zatím firemní tajemství. :-)

Co si z tohoto článku odnést:

  1. Druhů inteligencí jsou pravděpodobně stovky.
  2. Inteligence je schopnost účelně řešit nové problémy.
  3. Chcete-li používat testy IQ při testování uchazečů: Definujte si, s jakými novými problémy se bude uchazeč o zaměstnání/studium u vás v budoucnosti setkávat, a podle toho vytvořte test, který zkoumá, jak je bude řešit. Samozřejmě, že musíte sledovat reliabilitu a validitu. Přiznávám, je to hodně těžké.
  4. Když nutně potřebujete nějaké jedno číslo, použijte jeden z těchto testů, který je uzpůsoben pro vaše lokální podmínky. Ale musíte akceptovat, že občas s vaničkou vylijete i dítě.

Omluva: Tento článek není vědecký článek. Problematika inteligence a testování inteligence je v něm značně zjednodušena a zestručněna.

Robert Le Veneur (Němec)

Robert Le Veneur (Němec)

Robert je CEO. Vymýšlím a pracuji na tom, aby se naši klienti dostali a udrželi mezi první čtyřkou na trhu.

LinkedIn | @RobertLeVeneur

Komentáře

  1. „Ne „dohled psychologa“, ale „vyhodnocení od psychologa“.“

    to mi nedava zmysel. pretoze toto znamena, ze vysledok bude subjektivny nazor psychologa. a to je blbost, pretoze niekoho inteligencia nezavisi od ineho cloveka.

    a ak je to objektivne vyhodnotenie, ide to spravit automatizovane a psycholog je iba dohlad.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Podívejte se, jak vám pomůžeme vydělat více peněz ->

Už jen krůček a pomůžeme vám vydělávat.

Domluvit konzultaci

Chcete být chytřejší?

Vyplňte prosím svojí pracovní e-mailovou adresu a my vám každé dva týdny pošleme newsletter s tím nejlepším obsahem.