„A jak teď vypadá škola?“ zeptal jsem se svého bratra, který má tři děti. Nejstarší z nich už chodí do školy, nutno přiznat, že do té nejprestižnější a nejdražší v jejich krajském městě.

„Paní učitelka pošle každé ráno úkoly přes WhatsApp. My je uděláme, vyfotíme a pošleme zpět,“ odpověděl mi.

Když jsem o tomto zastaralém přístupu k výuce napsal na LinkedIn a proč je tak těžké přejít z offline výuky na online výuku, odpovídali mi lidé, že mnohé rodiny nemají notebooky nebo připojení k internetu. Vymyslel jsem tedy, jak tento problém vyřešit – a stálo by to zhruba stejně jako slevy na jízdné.

Díky tomu bychom:

1. digitalizovali české školství,
2. umožnili i nejchudším dětem dostat se k informacím, které jsou na internetu,
3. připravovali děti na budoucnost,
4. mohli bychom mít v pohodě online výuku na dálku,
5. děti by mohly mít poznámky uložené v cloudu a podívat se na ně kdekoli.

Ten princip zní:

Notebook, kancelářský software a připojení k internetu zdarma každému žáku a studentovi

Díky tomu by se mohli žáci, a to i ti chudí, nejpozději od konce první třídy naučit, jak pracovat s počítačem.

Otevřete si do nového okna článek o tom, jak se kluk z chudé nevzdělané rodiny stal miliardářem, vydělal 3,4 miliardy dolarů a teď chce polovinu z nich rozdat, o daních ani nemluvě. Třeba jsou mezi dětmi z chudých rodin další budoucí vynálezci, lékaři a filantropové. Musíme jim ale dát šanci získat vzdělání.

Navíc mnoho studií prokazuje, jak digitalizace snižuje náklady a zvyšuje zisky. Třeba tato studie ukazuje, že digitálně špičkové firmy výrazně převyšují své konkurenty.

Podobně to platí i u států: Stát, kde všichni budou digitálně zběhlí a požadovat maximum věcí digitálně, ušetří a může pak občanům snížit daně.

Pozor, návrh neznamená, že děti už nebudou chodit do školy. Jenom nebudou muset tahat mnoho věcí, budou digitálně vyspělé a kdyby bylo potřeba, tak se mohou připojit do třídy, i když mají rýmu. Zůstanou doma, ale budou „ve škole“.

Ale protože, jak učím na svých školeních, o peníze jde až v první řadě, tak:

Základní finanční propočty

Kvalitní notebook na běžnou práci dnes seženete za 11 000 Kč. Stačí nám notebook, na kterém poběží prohlížeč, program na psaní („Word“), počítání („Excel“), na prezentace („PowerPoint“) a software na videokonference. Není to počítač na UHD střílečky. Také se žáci musí naučit, že mají minimalizovat počet oken v prohlížeči, protože pak jim bude stačit méně RAM.

Na druhou stranu, sehnali byste i levnější, ale nebyl by tak kvalitní. DPH máte ale 21 %, marži prodejců a importérů cca 20 %, takže velmi orientačně jste na 6 500 Kč.

V Česku máme 940 000 žáků. Notebook vydrží řekněme tři roky, takže by se každý rok obnovovalo zhruba 313 000 notebooků.

Pokud by nějaký stát poptával 313 000 notebooků přímo od výrobců, věřím, že by se dostal na nějakých 5 000 Kč/notebook. Pokud ten notebook odepisujeme tři roky, vychází nám náklady na 139 Kč/měsíc, zaokrouhleme to na 150 Kč.

Dále je potřeba, aby měl žák doma internet. Zde mohl stát rozdávat kupóny na 3 600 Kč/rok. Ten kupón by dal poskytovateli internetu, ten by mu poskytl připojení za 300 Kč a stát by poskytovateli proplatil 3 600 Kč. Toto by opět extrémně akcelerovalo penetraci internetem v Česku.

Kancelářský software pro školy sice nabízí Microsoft zadarmo, ale raději jsem počítal s mírně přestřelenou cenou za běžné použití. Protože na notebooky i kancelářský software bude náš stát každý rok dělat výběrové řízení, nechceme software zadarmo. Chceme totiž nabídnout účast i firmám, které si nemohou dovolit nabízet nám software zadarmo.

Konečně videokonference jsou zadarmo od Microsoftu (zatím) i Googlu. Zoom nabízí videokonference za 1 800 dolarů/20 učitelů/rok. Těžko se to rychle přepočítává na žáka, ale řekněme, že by to bylo 50 Kč/žáka/měsíc.

Položka	Cena bez DPH/měsíc
Internet	300 Kč
Notebook	150 Kč
Kancelářský software	100 Kč
Videokonference	50 Kč
Celkem	600 Kč

Náklady na ICT na žáka jsou tedy 7 200 Kč/rok.

Vzhledem k počtu žáků jsou náklady digitalizace českého školství 6,8 miliardy/rok.

Státní rozpočet je 1,6 bilionu. Tento výdej by znamenal navýšení státního rozpočtu o 0,4 %. Ano, čtyři desetiny procenta státního rozpočtu (neboli čtyři tisíciny státního rozpočtu).

Jak dosáhnout nízké ceny a zabránit monopolu

V rámci této digitalizace českého školství je potřeba myslet na dva cíle, které jdou proti sobě:

1. dosáhnout co nejnižší ceny,
2. zabránit monopolizaci a případnému vendor lock-in.

Vendor lock-in je případ, kdy jste závislí na jednom dodavateli. Řekněme, že dodavatel kancelářského softwaru by byl X. Kdyby všichni používali X, pak náklady migrace na Y by byla ohromná a lidem by se do toho nechtělo.

Pokud X používá jenom polovina žáků, jsou náklady nižší než v předchozím případě a migrace je snažší. Navíc, protože část škol bude používat Y, bude povědomí o tom, jak se dá používat Y.

Ředitelé školy a rodiče by také měli mít možnost si vybrat. Ředitel třeba nebude chtít výrobce X. Pak bude mít možnost vybrat si druhou (třetí) volbu. Toto oznámí na webu školy. Rodiče se pak budou moci rozhodnout, zda-li chtějí své dítě poslat do školy, kde se učí na Y. Nebo budu hledat školu, kde se učí na X.

Proto je vždy potřeba, aby v případě notebooku byli každý rok vždy tři výherci a u kancelářského softwaru a videokonferencí dva.

Seriózních výrobců notebooků je mnoho: Apple, Acer, Asus, Dell, HP, Lenovo, ale dal bych příležitost i jiným.

Kancelářský software dnes nabízí Apple, Microsoft, Google, Zoho, WPS, LibreOffice a další.

Videokonference umožňuje Microsoft, Google, Zoom, Webex, eZTalks, GoToMeeting a jiní.

U poskytovatelů internetu bych žádné výběrové řízení nedělal. Třeba je žák v nějaké zapadlé vesnici, kde je jenom jeden poskytovatel internetu. Nebo třeba jenom jeden mobilní operátor. Tady ať si to vybere žák, respektive jeho rodiče.

Otázky a odpovědi

Kde na to vzít peníze?

Možností je několik:

1. Přesměrovat tam peníze ze zrušených slev na jízdné.
2. Škrtnout někde v rozpočtu 6 miliard. To jsou drobné.

Např. na sociálních dávkách vyplatíme 651,3 miliardy korun. Určitě by tam šlo někde něco ušetřit/zrušit.

Co když nějaký žák notebook ztratí? Nebo mu jej někdo ukradne?

Každá škola bude muset žákovi při předání vyrazit zespodu do notebooku:

• jméno a příjmení žáka
• školu,
• emailovou adresu žáka.

V požadavcích na notebooky budeme mít, aby ražba byla snadná.

Navíc vzhledem k tomu, že notebooky bude stát nakupovat na přímo, bude se jednat o výrobní řady výhradně pro české školství a daný rok.

Řekněme, že na rok 2021 vyhrají výběrové řízení výrobci A, L a S. Ti pro rok 2021 dodají českým školákům notebooky řady:

Výrobce	Příklad označení řady
A	A-CZ-2021
L	L-CZ-2021
S	S-CZ-2021

Pokud by se v obchodech, zastavárnách, bazarech nebo u kohokoli doma objevil notebook s tímto označením před 1. zářím 2024 (po třech letech vyřazujeme notebooky) a zároveň by se někomu podařilo vyleštit ražbu, stejně bychom věděli, že se jedná o ztracený nebo ukradený notebook.

Do notebooků bychom mohli navíc dávat softwarovou nebo hardwarové trackování a ochranu. Ale je otázka, zda-li by to nezvýšilo náklady nebo nenarušilo ochranu soukromí. Občas je lepší akceptovat ztrátu, než se pojišťovat.

Co když nějaký student nebude chtít notebook od státu, ale něco lepšího?

To bude záležet na rozhodnutí ředitele školy. Buďto ředitel rozhodne, že nechce segregaci a všichni ve škole budou používat státní notebooky – buď všechny tři výrobce, nebo jenom jednoho výrobce.

Doma si samozřejmě může každý používat, co chce. Klidně Apple Mac Pro za 165 000 Kč.

Nebo rozhodne, že si každý může přinést, co chce. A kdo doma nic nemá, dostane státní počítač.

„To je socialismus!“

Naopak, tohle je kapitalismus. Stát investuje do žáků. Žáci v budoucnosti:

1. nebudou pobírat dávky, protože budou snáze zaměstnatelní. Stát ušetří na dávkách,
2. protože budou mít lepší práci, odvedou státu více na daních,
3. přilákáme vysoce kvalitní pracovníky ze zahraničí, protože se bude vědět, že české školství je kvalitní. Ti zase zaplatí více na daních.

Socialismus by byl, kdy stát dával peníze občanům a nic za to neočekával.

Ve svém článku, proč by stát měl v době krize „dávat“ lidem peníze, jsem nakreslil toto schéma.

Místo 10 000 Kč si představte notebook a připojení k internetu.

Jsem velký zastánce kapitalismu. Ale jsem ochoten toto platit ze svých daní. Protože až budu starý, budou zde i běžní lidé tak chytří, že budou tak bohatí, že se budu moci těšit na super zdravotní péči. Toto je dobrá investice.

Propočítal jsem ukázkový příklad. A byl jsem velmi pesimistický v tom, o kolik se zvýší mzda digitálně schopného člověka.

Náklady na žáka po dobu 9 let (školní docházka)	64 800 Kč
Nějaká podprůměrná hrubá mzda	18 000 Kč
Kolik z ní dostane „stát“ (sociální, zdravotní, DPFO) za měsíc	9 625 Kč
O kolik se zvedne mzda, když bude žák digitálně schopný	5 %
Nová hrubá mzda	18 900 Kč
Nové odvody do systémy	10 205
O kolik se navýší odvody do systému za 35 let práce	243 600
ROI – Návratnost investic (V-N/N*100)	276 %

Co když žák počítač ztratí?

Vyšetří se to a dostane nový. Jak jsem již řekl, hardware nikde neudáte, protože se bude jednat o řadu jenom pro český stát a daný rok. A bude na něm vyraženo jméno.

Je lepší počítat s tím, že se malé procento ztratí, než dělat nějaká super drahá UX-unfriendly opatření.

Proč chcete, aby výběrové řízení vyhráli vždy dva nebo tři výherci?

Abychom zde neměli digitální monopol/demenci.

Představte si, že by výběrové řízení na kancelářský software vyhrál G Suite od Googlu. Pak by se celý národ naučil na G Suite. Kdyby pak Čech chtěl pracovat v zahraniční firmě na MS Office, mohlo by mu to dělat problémy.

Protože student v průběhu základní a střední školy projde dvěma až třemi školami, je pravděpodobnost, že se setká s více systémy a bude pak ovládat všechny. Navíc v mládí se snadno přeškolíte z MS Office třeba na Zoho než ve 30.

Navíc chci dát možnost ředitelům škol a tím pádem i rodičům, aby si mohli vybrat, notebooky jakého výrobce a jaký kancelářský software chtějí používat. Ředitelé to oznámí na webu školy a rodiče si podle toho budou moci vybírat školu.

Co když někdo bude chtít rychlejší internet?

Žák dostane kupón na 300 Kč/měsíc. Bude-li chtít rychlejší internet, řekněme za 500 Kč, doplatí poskytovateli internetu 200 Kč ze svého.

Podmínky diskriminují Apple

Ano. „Apple do každé rodiny“ si vážně nemůžeme dovolit. Jedině, kdyby Apple chtěl prudce snížit cenu. Ale pochybuji, že by nám Apple dodával notebooky za 5 000 Kč.

Budeme moci používat Linux?

Ano. Dokáži si představit, že se přihlásí firma, která nabídne svůj kancelářský software postavený na Linuxu.

Podmínky diskriminují Zoom nebo Webex

Zoom používáme v naší strategické reklamní agentuře RobertNemec.com chceme-li pracovat z domova a je skvělý. Pro školy je naštěstí zadarmo.

Dokáži si ale představit, že bychom vyčlenili rozpočet pro speciální software na online výuku.

A co náklady na myši, kabely, data projekty, pořádné kamery a mikrofony pro učitele…?

Ano, určitě bychom to tam mohli přidat.

Na základních a středních školách máme 102 568 učitelů. Pokud by každý dostal vybavení za 40 000 Kč (což je přestřelená částka) a bylo by to třeba každé tři roky obnovovat, tak to vychází na 1,368 miliardy korun/rok.

Toho si ve státním rozpočtu nikdo ani nevšimne.

Co udělat s vyřazenými notebooky?

Zvýšíme svůj vliv ve světě. :-)

Ty notebooky kompletně polepíme českou vlajkou a nápisem „Česko chce, aby ses měl lépe“ v lokální řeči. Notebooky budeme distribuovat do chudých oblastí po světě:

Ghana, Bangladéš, vesnice na Ukrajině… Všude tam budou pracovat s českými vyřazenými notebooky. Můj potápěčský instruktor v Egyptě pracoval s 12 (dvanáct!) let starým notebookem a byl za něj vděčný.

Všude tam začnou Česko milovat a když tam začneme dělat byznys, budou říkat: „Jo, já se učil na noteboocích od vás!“

Nebo ten vliv chcete nechat Číňanům?

Učitelé neumí pracovat s počítači!

Minulý týden jsem měl své první školení strategie online. Dva z účastníků byli výrazně starší. Školení mám vždy velmi interaktivní a všichni zvládali online výuku naprosto skvěle.

Ale obecně by toto bylo na další a delší debatu. Jsem pro tři akce:

1. zvýšit platy učitelům. Individuálně velmi, plošně trochu,
2. odstranit hrůzostrašné podmínky, které v českém školství často panují. To, spolu s bodem 1, příláká novou generaci,
3. nabídnout stávajícím učitelům velkou pomocnou ruku při rekvalifikaci,
4. novou generací nahrazovat ty učitele, kteří se nebudou chtít naučit nové věci. I za cenu propouštění.

Ale ono když dětem rozdáte počítače a ministr školství řekne, že od teď se jede digitálně, tak se i šedesátiletá učitelka pokusí rychle se přizpůsobit té partičce sedmiletých, kteří ten počítač ovládají skvěle. :-)

A pro rejpaly: Jak nás učili na Stanfordu: Je lepší společné dílo vylepšit, než jej shodit ze stolu jako neproveditelné.

A teď po vás zase budu něco chtít:

1. Toto je návrh jednoho mozku. Když mi k tomu pod článek, na sociální sítě nebo na email [email protected] pošlete další komentáře, můžeme to vylepšit.
2. Pokud se vám tento návrh líbí a chcete, aby se o něm diskutovalo mezi lidmi, sdílejte a lajkujte tento článek. Děkuji vám.