Cílem tohoto článku je představit jednoduchý, rychlý, levný, snadno realizovatelný a promyšlený plán, jak ihned po skončení opatření proti šíření koronaviru, který způsobuje COVID-19, nastartovat naši ekonomiku.

Budu rád za další komentáře, vylepšení nebo nalezení chyb v mých úvahách a propočtech.

Pokud se vám ten návrh líbí, prosím sdílejte se jej, ať se rozšíří mezi lidi a chytnou se toho politici. Sdílením si navíc ten článek uložíte k sobě na sociální síť, abyste se k němu mohli vrátit.

Problém: Propadnou se vaše mzdy, tedy i příjmy státu

David Marek z Deloitte odhaduje, že se HDP Česka propadne v roce 2020 o 10 %. Důležitější ale je, jak se budou chovat firmy, platy, zaměstnanci a spotřebitelé.

Podívejme se na velmi nepřesný, ale ilustrační případ. Aktuálně vypadá stav takto:

Medián mzdy	31 202 Kč
Super hrubá mzda	41 800 Kč
Čistá mzda	23 568 Kč
„Stát“ dostane	18 232 Kč

“Stát” dávám schválně do uvozovek. Realita je samozřejmě složitější, protože tyto peníze v reálu dostávají kromě státu i další celky, zdravotní pojišťovny, systém důchodového zabezpečení. Ale i když se jedná o různé entity, stejně to nakonec všechno platíme my.

Jenže aktuálně se nám spouští dvě spirály strachu:

Firmy se bojí, že zákazníci přestanou nakupovat. A to proto, že se zákazníci budou bát utrácet, sníží se jim příjmy a mnozí budou bez práce. Dále se firmy bojí, že budou stát továrny od Číny přes Itálii až po Španělsko, ale klidně i v Česku, a firmy nebudou mít co prodávat.

Takže firmy začnou propouštět, což se mimochodem děje už nyní. Také přestanou investovat, tedy odebírat služby od dodavatelů, ti nebudou mít práci pro své zaměstance a nezaměstnanost se bude ještě dále rozšiřovat.

Zákazníci nebudou chtít utrácet, protože se budou bát budoucnosti a budou si raději spořit. I kdyby se záporným úrokem. Někteří z nich budou mít nižší mzdu, další budou bez práce.

Takže se stane, že firmy skutečně nebudou mít zakázky, budou ještě více propouštět, propuštění zaměstnanci nebudou mít peníze na útratu, budou ještě méně nakupovat, firmy budou ještě méně prodávat a ještě více propouštět, až firma zkrachuje .

Mimochodem, už v roce 2003 jsem v jedné přednášce předpovídal, že do 10 let zanikne většina SEO a PPC konzultantů. O krizi v roce 2020 jsem tušit nemohl.

Ale krize způsobí, že třeba Seznam a Google pokročí ve svých automatizacích a řeknou malým a středním firmám, že reklamu na internetu budou už řídit jenom roboti a ať propustí PPC konzultanty nebo digitální agentury.

Tento týden jsem již opakovaně slyšel, jak firmy a dokonce i úřady po svých zaměstnancích požadují snížení mzdy. Firmy totiž již ví, že za dveřmi stojí levnější zájemci o práci.

I u nás v reklamní agentuře RobertNemec.com evidujeme za poslední týden mnoho nových zájemců o práci.

Potřebujeme zastavit tuto pandemii strachu

Stát vydělá, pokud nyní „dá“ lidem peníze.

Pokud totiž vzroste nezaměstnanost, stát nebude dostávat nic z našich odvodů z mezd na sociálním a zdravotním pojištění, stejně jako z daně z příjmů.

Pokud vzroste nezaměstnanost, stát by musel platit dávky v nezaměstnanosti.

Protože by se méně prodávalo, státu by klesly příjmy z DPH a daně z příjmu právnických osob, stejně jako další daně.

Kolik by to stát (= nás) stálo, je složitá kalkulace. Pro velké (velké!) zjednodušení počítejme jenom s tím, že se průměrná mzda sníží zhruba o 10 % na 28 000 Kč:  

Medián mzdy	28 000 Kč
Superhrubá mzda	37 464 Kč
Čistá mzda	21 365 Kč
„Stát“ dostane	16 099 Kč

Při tomto scénáři by „stát“, respektive systém, přišel  během roku o 25 596 Kč. A to ještě myslím, že to je příliš optimistický scénář.

Léta jsem obhajoval, že stát nemá dávat lidem peníze. Ale nyní nastal ten okamžik, kdy to smysl dává.

Je lepší, když stát dá lidem 10 000 nebo i 20 000 Kč, aby nepřišel o 25 596 Kč.

Nebo to vezměme jinak: Pro stát je lepší si půjčit třeba za 1 % (v reálu dnes za mnohem méně) a poslat to občanům, kteří mu nevrátí 101 %, ale díky rozjeté ekonomické mnohem více.

Proč právě 10 000 Kč?

Za prvé víme, že za vánoční dárky utratí Češi v průměru 12 297 Kč. Efekt by tedy měl být srovnatelný s Vánoci. Takže tohle bychom mohli označit za takové “druhé Vánoce”.

Za druhé se to musí státu vyplatit. Pokud velmi hrubě a nepřesně předpokládáme, že stát by přišel o 25 596 Kč, ale stačí poskytnout zaměstnanci 10 000 Kč, pak se vyplatí poskytnout právě 10 000 Kč a ne třeba 15 000 Kč. Proč dávat 15 000 Kč, když stačí 10 000 Kč?

Za třetí to musí být nejnižší možná částka, která je pro největší část obyvatelstva již významná, tedy ji budou chtít utratit. Nejnižší možná musí být pro to, abychom maximalizovali výnosy pro stát, jinak řečeno, abychom stát zbytečně nezadlužovali.

Je ale možné tuto částku mnohem přesnějšími výpočty od chytřejších lidí zpřesnit.

Jak správně rozdat oněch 10 000 Kč

Rozdávání peněz můžeme v tomto případě považovat za slevovou akci. Na většině slevových akcích firmy prodělávají, protože nejsou důkladně promyšlené. Takže to pojďme promyslet:

Můj předběžný návrh, který by samozřejmě chtělo podrobit kritice a důkladně propočítat, by bylo věnovat zaměstnancům a OSVČ, jednou, případně dvakrát 10 000 Kč na okamžité utracení. Utracení, nikoli utrácení.

Prvních 10 000 Kč bych věnoval okamžitě po odeznění karantény. Předpokládejme, že opatření přestanou být platná někdy na konci dubna nebo v květnu. Řekněme od 1. května 2020.

Aby oněch 10 000 Kč skutečně povzbudilo ekonomiku, je třeba, aby je lidé utratili, utratili je ihned a za zboží a služby od firem registrovaných v Česku. Může se samozřejmě jednat o pobočky zahraničních firem.

Potřebujeme totiž zabránit propouštění a poklesu mezd. Firmy registrované v Česku mají většinou české zaměstnance.

Ve většině případů je už jedno, za co se peníze utratí. Ale musí to být okamžitě utraceno, ať už to bude za předplatné fitness centra, dovolenou, nábytek, telefon nebo auto.

Nebude to možno utratit za jídlo a pití v obchodech, drogerii a v lékárnách. Tyto oblasti jsou v době krize dostatečně stimulovány a my nyní potřebujeme podpořit jiné části ekonomiky.

Ale musí to být něco nad běžnou útratu. Kolik je běžná útrata, tedy nad bydlení a další “povinné” platby, dokážeme spočítat. 

Kdyby to lidé utratili jenom za běžnou útratu a oněch 10 000 Kč v podstatě ušetřili, pak by nenastalo prudké vzedmutí poptávky, které potřebujeme. Proto potřebujeme vědět, kolik běžně utratí, mimo bydlení a podobné „povinné“ platby, i nejchudší lidé. Řekněme, že i nejchudší lidé utratí 5 000 Kč/měsíc.

Pak by jim stát poslal 10 000 Kč, pokud by během akce utratili alespoň 15 000 Kč.

To, že se budou rozdávat peníze, je potřeba oficiálně oznámit již nyní. Zaměstnavatelé tak budou vědět, že řekněme v květnu přijde ohromná poptávka, na které budou moci vydělat. A že budou potřebovat mnoho zaměstnanců. Takže nebudou chtít kvůli jednomu měsíci propouštět.

Celá akce se musí provést během 31 dní od začátku akce, aby poptávka byla najednou ohromná. Pokud by akce probíhala v květnu, pak v květnu přijde ohromný vzestup poptávky, a tak se roztočí kola ekonomiky.

Zároveň ale musíme zabránit tomu, aby 1. května chtělo nakoupit celé Česko. Takže každá skupina obyvatel bude mít jiné dny, ze kterých stát bude proplácet účtenky. Obyvatele rozdělíme podle dne narození následovně:

V jakém dni jste narození:	V jakých dnech v květnu si budete moci nakoupit, aby vám stát proplatil účtenku/účtenky:
1. až 5.	1. až 5.
6. až 10.	6. až 10.
Atd.	Atd.

Tím se poptávka rozloží do celého května.

Navíc dodávka nebude muset proběhnout v daných dnech, nutné je ale zaplacení. Tedy, zaplatíte třeba 15 000 za nový nábytek, ale ten k vám dorazí třeba až v červenci.

Aby se systém snadno zprocesoval, musel by existovat web a aplikace, kam nahrajete svůj občanský průkaz, scan účtenek nebo faktur a číslo svého bankovního účtu a systém vám pošle na váš účet ihned 10 000 Kč, pokud nahrajete účtenky a faktury alespoň za 15 000 Kč. Budete moci nahrát i více účtenek.

Abychom stimulovali nákup i větších celků, bude se moci zaregistrovat celá rodina. Manželé/partneři tak třeba budou moci získat 20 000 Kč na pořízení nábytku nebo auta.

Budete si moci pořídit i dražší věci. Řekněme, že nábytek vás bude stát 60 000 Kč, ale stát vám, jako manželům, pošle stále jenom 2 x 10 000 Kč.

Tento celý proces by musel fungovat automaticky, žádné schvalování úředníky. Díky propojení s EET a kontrolním hlášením se dá dokonce zkontrolovat, zda-li dané účtenky a faktury byly vystaveny. 

Pamatujte, že je to v podstatě slevová akce, takže stát chce, abyste utratili 15 000 Kč a pak vám ihned pošle 10 000 Kč.

Stát by měl mít pro tento případ účty u všech komerčních bank. Takže peníze na vašem účtu budou v řádu sekund.

To je důležité pro to, aby i chudí lidé si mohli ráno půjčit peníze, v poledne nakoupit, ve 14:00 zadají účtenky do systému, ve 14:01 mají peníze zpátky na účtě a ve 14:30 je mohou vrátit věřiteli.

Ano, možná bude pár podvodů, ale ty nemá cenu řešit. Vždy na vás pár zákazníků vyzraje. Předpokládám, že 500 milionů korun bude podvodných. Ale potřebujeme systém, který je rychlý a snadný. Obětovat 500 milionům podvodníkům za nastartování ekonomiky je dobrá cena.

Kdo nemá doma internet, tomu nahrají žádost na web na sociálce.

Proč posílat peníze pouze zaměstnancům a OSVČ? Protože jedině oni posílají peníze zpátky do systému ve formě odvodů. Pamatujte, že se jedná v podstatě o pricingovou akci: vy (= stát) jakoby dáte zákazníkům (= zaměstnancům) slevu, aby vám oni, ve formě odvodů, dali mnohem více.

Do systému se bude moci zapojit každý, kdo odpracoval alespoň jeden měsíc jako zaměstnanec v roce 2019 nebo byl celý rok 2019 jako OSVČ.

Porovnání s jinými návrhy 

Jiné návrhy prosazují např. úvěry nebo záruky pro firmy nebo třeba proplácení platů. Tyto návrhy mají následující nevýhody:

1. jsou byrokraticky náročné – už jenom aktuální úvěry od ČMZRB jsou tak byrokratické, že podnikatelé s tím stráví 60 hodin (naše strategická reklamní agentura RobertNemec.com již dvěma klientům s tímto úvěrem pomáhá), místo toho, aby podnikatelé poskytovali služby zákazníkům,
2. nastupují pomalu – než se všechno vyřeší, zprocesuje a dojdou peníze, trvá to měsíce. Během nich lidé strádají. Tento návrh řeší problém v řádu měsíce a půl.
3. jsou elitářské – je mnohem větší pravděpodobnost, že úvěr dostane velká firma než malý živnostník, který se v tom nevyzná. My potřebujeme zachránit i malé firmy,
4. brání tomu, aby trh čistil firmy – zákazníci sami se mají rozhodnout, komu dají své peníze. Dají je těm firmám, které jim přinesou nejvyšší hodotu. Ne, že úředníci budou rozhodovat o tom, které firmě poskytnout záruku a které ne,
5. ničí lidského ducha – pokud platíme zaměstnance za to, že sedí doma, protože firma pro ně nemá práci (tzv. kurzarbeit), pak vedeme lidi k zahálce a k tomu, aby prací mohli rozvíjet své vlohy a aby dělali práci, která je baví,
6. vedou k nezodpovědným úvěrům – potřebujeme se naučit, že úvěr je jako výbušnina. Může vás zabít. Potřebujeme naučit firmy, že stát jim nebude stále pomáhat. Mnoho firem totiž ke krizím přistupuje ve stylu “stát to vždy zaplatí”. A zadlužují se,
7. jsou nekonkrétní – pokud hovoříme o tom, že vláda podpoří firmy a zaměstnavatele stovkami miliard, málokdo si pod tím dokáže něco představit. 10 000 Kč “na ruku” si dokáže představit každý.

V některých případech ale mohou tyto návrhy prospět a mohou být kombinovány s tímto nakopnutím ekomiky.

Náklady a dluhy do budoucna

U každé slevové akce je potřeba propočítat náklady a výnosy.

V Česku máme 10 649 800 obyvatel, důchodců je 2 896 973, dětí a mládeže do 24 let je 2 657 688, takže nám to velmi orientačně vychází na 5 095 139 zaměstnanců a OSVČ.

Pokud by se každému zaměstnanci a OSVČ věnovalo 10 000 Kč, přijde to náš stát na „pouhých“ 51 miliard korun. To je mnohem méně, než jiné návrhy, které počítají se schodkem státního rozpočtu ve výši stovek miliard korun.

Pokud bychom tuto slevovou akci museli zopakovat řekněme v srpnu pro druhé “nakopnutí”, dostáváme se na 102 miliard. O této akci ale nesmí vláda rozhodnout dopředu. Kdyby lidé věděli, že v srpnu dostanou další peníze, budou velké nákupy odkládat na srpen, protože by věděli, že na ně dostanou “dotaci”.

Otázky a odpovědi:

Jaký to bude mít dopad na HDP?

Výdaje na konečnou spotřebu domácností ve druhém kvartálu roku 2019 byly 656 miliard korun, tedy průměrně 219 miliard korun měsíčně.

Pokud by se výdaje domácností udržely na stejné úrovni, což je ale velmi obtížné predikovat, a navíc bychom tam dopumpovali 51 miliard, tedy o 23 % v průběhu jednoho měsíce navíc, přijde mi to jako velký stimul. Bavíme se o jednom nebo dvou stimulech. Nechceme lít peníze do ekonomiky neomezeně.

Počítat, jaký dopad na HDP to bude mít, mi přijde jako věštění. Už jenom aktuální vývoj počítají ekonomové v rozmezí -5 % až -10 %.

Pomůže tato akce exportně orientovaným firmám?

Čistě exportně orientovaným firmám spíše méně. Nechci tvrdit, že mám všespásný nápad pro celou ekonomiku.

Ale výrobních firem je v Česku jenom 10,8 %. Nebyl jsem schopen dohledat, jaký je jejich podíl na HDP. Některé z těchto výrobních firem snad využijí zvýšené domácí poptávky. Spotřeba domácností táhla dlouhodobě růst HDP.

Naštěstí ekonomiky jsou propojené. Pokud třeba česká firma dodává do německé firmy, která pak dodává zpět do Česka, bude muset německá B2B firma nakoupit od české B2B firmy, aby se připravila na poptávku v květnu.

Pomůže tato akce B2B firmám?

Naprosté většině ano. 

Aby mohl zaměstnanec nebo OSVČ někde nakoupit, musí to a) nejprve výrobce (B2B) vyrobit, b) prodejce prodat, c) servisní firmy (účetní, reklamní agentury, ostraha, doprava, právníci, technické firmy…) musí poskytovat výrobcům i prodejcům své služby.

Takže prodejce si bude muset objednat zboží od výrobce, ten bude potřebovat suroviny od jiné B2B firmy a všichni budou potřebovat služby servisních firem.

Ještě důležitější ale je, že květen bude měsíc hojnosti. Firmy tedy nejprve budou platit jiné B2B firmy, aby se všichni stihli na květen připravit. Díky poptávce v květnu pak budou mít prodejci i výrobci dostatek peněz, takže budou moci platit jiné B2B firmy.

Ale úplně nejdůležitější je, že se spotřebitelé i firmy zbaví z velké většiny strachu, protože zase uvidí, jak k nim tečou peníze. Takže se znovu odváží nakupovat a investovat. A o to nám tady jde.

Co když měsíčně utrácím více než 5 000 Kč? Třeba 20 000 Kč. Pak třeba utratím stále 20 000 Kč, od státu dostanu 10 000 Kč, ale těch 10 000 Kč ušetřím, takže je nenapumpuju do ekonomiky.

Zde jsou dvě možnosti:

1. Ponechat to jednoduché a říci lidem: “Prosím vás, fakt těch 10 000 Kč ihned utraťte.” Osobně jsem pro tuto variantu, aby byl systém jednoduchý.
2. Správa sociálního zabezpečení má data o tom, jaké byly naše platy v roce 2019, v případě OSVČ za rok 2018. Na základě těchto dat by vám po zadání vašeho rodného čísla vygenerovalo, kolik musíte v květnu utratit, aby vám stát poslal 10 000 Kč.

Co s lidmi v exekuci?

Existuje centrální evidence exekucí, takže systém po zadání rodného čísla ověří, že člověk je v exekuci. V takovém případě umožní člověku zaslat peníze ne na jeden účet, ale na vícero, což budou bankovní účty obchodníků.

Lidé v exekuci by mohli u obchodníků požádat o proforma fakturu nebo poukázky, například v případě obchodních řetězců. Pak nahrají do systému tyto proforma faktury nebo poukázky spolu s čísly bankovních účtů a systém pošle peníze přímo obchodníkům. Ty pak vydají zákazníkům produkty.

Co s lidmi, kteří mají nedostatek hotovosti?

Představuji si systém tak jednoduchý, že 90 % případů od vstupu na web/do aplikace po obdržení peněz od státu by trvalo pod pět minut. Takže potřebujete hotovost na minuty. Při nákupu v offlinu řekněme na hodiny. To si většina lidí zařídí od rodiny, přátel nebo i zaměstnavatele.

Přesto si dokáži představit, že by stát garantoval půjčky po 10 000 Kč od komerčních bank.

Proč nic nedávat důchodcům, nezaměstnaným, dětem?

Jak jsme si řekli, jedná se v podstatě o slevovou akci “dám ti poukaz na 100 Kč, ale musíš u mne utratit 1 000 Kč”. Je sice pravda, že i důchodci a děti posílají do systému peníze skrze např. DPH, ale nikoli tolik, jako zaměstnanci a OSVČ. Nechceme stát příliš zadlužovat.

Uvědomte si, že toto není rozdávání peněz. Ani v podstatě nechceme lidi obohatit. Chceme, aby nezchudli.

Systém nepočítá s mnoha skupinami (DPP, rodičovská dovolená…)

Ten systém musí být extrémně jednoduchý, abychom jej stihli během měsíce a půl naprogramovat, aby byl tak jednoduchý, že jej snadno zvládne používat 95 % populace nad 18 let a abychom nakopli ekonomiku během měsíce a půl.

Pokud budeme uvažovat nad každou výjimkou (co lidé na DPP, co rodičovská dovolená…), pak a) nestihneme systém naprogramovat, b) bude to pro lidi složitější ovládat, c) lidé budou chudnout v měsících, kdy se systém bude připravovat.

Cílem není uspokojit každou skupinu ve státě. Cílem je udržet ekonomiku v chodu.

Jaký dopad to bude mít na HDP?

Na takovýto propočet si bohužel vůbec netroufám. Pokud někdo takovýto propočet zvládne, budu jenom rád.

Jaký dopad bude mít opatření na nezaměstnanost?

Firmy nyní propouští, protože se bojí, že zákazníci nebudou nakupovat.

Budou-li firmy vědět, že poptávka 100% přijde, udrží si současné zaměstnance. Protože v květnu firmy vydělají, zaplatí své zaměstnance, ti budou mít peníze na utrácení, budou nakupovat, firmy budou mít peníze na zaměstnance atd.

Co raději snížit daně a odvody?

Když nebudu mít příjmy, tak je mi výše daní k ničemu.

Raději zaplatím 50 % z 10 000 000 Kč než 0 % z 0 Kč.

Co raději investovat do výzkumu, inovovat české firmy, zrušit zbytečné výdaje státu, reformovat školství…?

Když vám na operačním sále leží polomrtvý pacient, nemá cenu s ním probírat, že by měl zlepšit životní styl.

Prostě mu dáte okamžitě elektrošok. Tohle je elektrošok.

Až se z toho probere, můžete probírat jeho další životní plány.

Jsou toto ony „peníze shazované z vrtulníku“?

Ne. Vrtulníkové peníze, nebo-li minimální nepodmíněný příjem, předpokládají, že stát dává peníze:

1. opakovaně,
2. aniž musí něco dělat (nebo „dělají“ jenom to, že studují neužitečné věci typu „vývoj krojů na Horním Povolží v 18. století“),
3. stát nečeká, že na tom vydělá.

Tato dávka je jenom jednorázová a je dána jenom lidem, kteří pracují. A stát na tom vydělá.

Není toto socialistický, levicový nebo dokonce komunistický nápad?

Za prvé, vždy je potřeba se dívat, zda-li čin či myšlenka pomůže společnosti a ne zda-li odpovídá mému přesvědčení. Musíme hledat pravdu, ať se nachází kdekoli – třebas i u opačné ideologie.

Ale hlavně za druhé: Není. Stát si nyní půjčí peníze (v ideálním případě by je vzal z rezerv), „dá“ je zaměstnancům, kteří vydělají peníze a tito splatí tu investici státu ve formě daní a odvodů na pojištění – aniž si to většina z nich uvědomí.

Jaká jsou rizika tohoto plánu:

1. Systém bude příliš složitý – proto musí vše jednoduché, i za cenu možných ztrát.
2. Po květnu nastanek propad poptávky – toto riziko je malé, protože lidé uvidí, že ekonomika “zase jede” a budou jí věřit. Tento předpoklad je ale třeba ještě ověřit.
3. Lidé si koupí v květnu blbosti – toto riziko zatím nevím, jak ošetřit.

Poděkování:

Cennou zpětnou vazbu poskytli: Martin Demko, Vojtěch Drda, Michal Peška, David Tuč, Matěj Kapošváry, Radek Vacha

Teď potřebuji vaši pomoc:

1. Velmi rád uvítám vaši oponenturu nebo další doplnění. Možná jsem něco přehlédl. Možná jsem příliš optimistický. Komentář můžete přidat pod článek, na vaši oblíbenou sociální síť nebo napsat článek.
2. Pokud si myslíte, že by tento návrh mohl fungovat, pošlete odkaz na tento článek vašemu poslanci nebo senátorovi. Zde najdete emailové adresy na poslance, zde na senátory. Politici musí vidět, že toto chce hodně lidí.
3. Sdílejte tento článek na sociálních sítích. Politici dostávají monitoring sociálních sítí a když uvidí, že lidé tento nápad vítají, začnou jej brát vážně.

Děkuji vám. Společně to dokážeme.