Kde jste: Hlavní stránkaUděláme-li na Stanfordu chybu, křičíme „Juhů!“ – a jaký to má vliv na chybovost

Uděláme-li na Stanfordu chybu, křičíme „Juhů!“ – a jaký to má vliv na chybovost

Vydáno v blogu Podnikání

Vlastní zkušenost: Můžete-li dělat chyby, jste úspěšnější.

main-quad-stanford

Dnes jsme měli na Stanfordu zvláštní cvičení, které nám ukázalo, jaký vliv má ocenění na naše tělo – a naopak.

Nejprve nám učitelka ukázala, jaké postoje mají lidé, když selžou. Jakoby se schoulí, trestají se sami, aby je náhodou netrestali ostatní (více ve videu níže). A když jste naopak úspěšní, vaše tělo se chová jinak (nadme se, má chuť vyskočit, zabírá více prostoru).

Paradoxně se ale nejedná o jednosměrnou kauzalitu. Tedy jsme šťastní => máme šťastný postoj (držení těla, gesta). Ale funguje to i obráceně: Když máte šťastný postoj, pak se cítíte šťastně.

Vědci zjistili, že stačí dvě minuty, kdy na povel přejdete z normálního postoje (držení těla) do dominantního (ukázky ve videu níže), začne vaše tělo ylučovat o 20 % více testosteronu. Přejdete-li na povel z normálního postoje do submisivního postoje/držení těla (schoulíte se, sklopíte hlavu), začnete vylučovat o 10 % méně testosteronu.

Uměle vyvolaný dominantní postoj po dvou minutách

Uměle vyvolaný submisivní postoj po dvou minutách

Testosteron (hormon agresivity)

+ 20 %

– 10 %

Cortisol (hormon léčení)

– 25 %

+ 15

Ochota riskovat

86 %

60 %

Zdroj: Amy Cuddy: Your body language shapes who you are

Naše praktické cvičení

Následovalo cvičení, kde jsme měli ve dvojicích podle složitého vzorce tleskat, dupat nebo luskat prsty. Dělali jsme to pomalu a s množstvím chyb.

Pak nám učitelka ukázala, že vždy, když uděláme chybu, máme vyskočit (stáli jsme) a radostně vykřiknout: „Juhů!“

Najednou se množství selhání prudce snížilo. Nebyli jsme stresováni tím, že budeme vypadat blbě ani nedostaneme mentální trest (že bychom zaujali omluvný postoj. jako když přijdete někam pozdě a ještě nemáte sebou to, co byste měli mít), když uděláme chybu.

Nebudeme se trestat sami, ani nás nebude trestat nikdo jiný. Když radostně křičíte „Juhů“, alespoň v americké kultuře je to znak štěstí a vy i ostatní se na to těšíte.

Následně se měl šťastný prožitek z chyby ještě prohloubit. Učitelka nás instruovala, že když jeden z nás udělá chybu, oba dva vyskočí a zavýskají si: „Juhů!“. Takže nyní se v podstatě těšíte (v dobrém slova smyslu) na to, že uděláte chybu vy nebo váš partner.

(A teď si vezměte, že takhle Stanford vychovává podnikatele a manažery: Je úplně v pohodě, když vy nebo někdo jiný selže.“ Jaký dopad to asi má na místní kulturu?

Stanford třeba – až na výjimky – neznámkuje předměty. Což mě trochu rozesmutnilo, protože jsem se těšil, jak si nahrabu nějaká áčka. :-))

Množství chyb nyní kleslo skoro na nulu.

Tempo, ve kterém jsme se měli rozhodovat, co a v jakém pořadí uděláme, přitom stále stoupalo.

Jenže najednou jsme nebyli nijak paralyzováni. Buďto jsme dělali správně cvičení – nebo jsme výskali. Nemáte žádný stres.

Kdybychom ale nebyli uvolnění a mysleli si „jé, to je pakárna“ nebo „to mě nebaví“, myslím si, že by to nefungovalo.

To, že naše viditelné já ovlivňuje naši mysli, bylo dokázáno v mnoha jiných výzkumech. Např. tento výzkum publikovaný na New York Times hovoří o tom, že to, jaké máte na sobě oblečení, ovlivňuje nejvíce vás samotné.

A nyní se můžete podívat na 20 minutovou TED přednášku o tom, jak postoj vašeho těla ovlivňuje to, jak se cítíte:

P. S. Na jiné hodině nám jiná učitelka předvedla trik s tužkou zmíněný ve videu: Zkuste si dát tužku mezi zuby. Tím si vyvoláte úsměv. A nyní byste se museli hodně snažit, abyste zůstali smutní.

Foto: Main Squad, Stanford – Robert Němec

Doporučte tento článek přátelům Nechte si zasílat čtrnáctidenní přehled našich článků na e-mail
Odebírejte newsletter:

Přečtěte si další články k tématu

Komentáře

  1. Ondřej Michalík napsal:

    Hodně zvláštní článek na zamyšlení. Moc dobré. Určitě to má něco do sebe, jen bych se asi zamyslel, kde je ta hranice se zbytečně netrestat za malicherné chyby a kdy naopak nebagatelizovat chyby, kterých jsem se dopustil a trest by měl přijít. Když se dívám na chování některých našich podnikatelů a politiků, tak mám pocit, že umí jen křičet „juhů“ a víc se naučit nestihli.

  2. Keď som pracoval v USA pre spoločnosť ktorá predávala vzdelávací systém pre školopovinné deti, tak sme ako obchodníci boli trénovaní na obdobné psychologické praktiky.

    Musím potvrdiť na vlastnej skúsenosti, že keď som spravil pri zákazníkovi počas predaja mnoho chýb a nakoniec odkráčal bez predaja, tak som mal tendenciu byť skleslý a smutný. Časom som sa ale naučil pochváliť samého seba, sa za vykonaný effort a úsilie ktoré som tam nechal aj bez uzavretého obchodu. Poklepal som sa po pleci za dobrú prácu, vystrel sa a povedal si ze to bol super výkon, a siel dalej. Zo začiatku mi to pripadalo ako klamanie samému sebe, ale casom mi to prišlo ako niečo velmi prirodzené a normálne.
    Akonáhle som sa začal venovať dalším zakazníkom, tak stres a frustrácia z predchádzjúceho bol za chvílku preč…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>